čtvrtek 13. července 2017

Ženská sígr


Někdy mezi minulým rokem a letoškem se ze mě stala sběratelka porcelánu. Nevím, kde se to vzalo. Ale viním Báru. Chodit každý den kolem té výlohy by nevydržel bez následků nikdo. Žlutá a mátová miska jsou z Porta. Poslední úlovek. Z fotky je jasné, jak moc jsem odbočila z předsevzaté cesty minimalismu. A to nevidíte všechno.

Bavilo mě vzpomínání fotografky Dagmar Hochové, které jsem náhodně zaslechla na Vltavě. Má hlas úplně jak jsem si představovala, taková ženská sígr. Její poznámky jsou stejně neotřelý jako její fotky. Kdyby jste si chtěli pustit k rozjímání nebo žehlení, tak tady.

sobota 10. června 2017

neděle 28. května 2017

Na sever



Kodaň. Za tři dny. Klidně bych zůstala dýl. Jenom tak někde sedět a koukat na lidi. Sever mě okouzlil. Jestli zvažujete, jeďte. Pro mě osobně hodně inspirace. A moje tipy (které poskytuji po jedné krátké návštěvě, ale z velkého nadšení):

Kam jít: *Botanická zahrada a hlavně velký palmový dům s několika skleníky a točitými schodišti do korun palem a lián. Vstup je zdarma a nejlepší je přijít těsně po desáté, kdy se skleníky otevírají a prostor plný zvuků, vůní a kapek vody je jen váš.  *Muzeum umění a designu, ačkoliv na krásný nábytek narazíte všude, prostor bývalé nemocnice z 18. století stojí za návštěvu. Mě nejvíc oslovila expozice dánského designu inspirovaná Japonskem. Taky jsem si tam předvybrala tuhle židli, že tu chci domů. Až doma jsem pak zjistila její cenu. *Pláž (Amager Strandpark), kam dojedete z centra pohodlně na kole nebo metrem. Pro mě je moře pořád něco výjimečného.
*Vesterbro a jejich bývalé masné krámy, v současnosti sloužící jako ateliéry, obchody a bistra. A čtvrť *Norrebro, kde je v každé ulici na co koukat. Na kávu alespoň jednou do Coffee Collective a pak klidně úplně kamkoliv, všude jí měli výbornou.








pondělí 15. května 2017

středa 10. května 2017

Čtenář


Z toho štůsku musím vypíchnout hlavně Přibáně a Jääskeläinena. Asi se mi nejvíc trefili do nálady. Hrabat se klacíkem v minulosti, melancholicky vzpomínat a přitom vědět, že: "I když se vydáte po vlastních stopách, sami sebe nenajdete."


"Pozvolná setrvačnost působí jako zemská přitažlivost. Vtlačuje člověku obličej do prachu všednosti a popela snů. Přesvědčuje ho, aby se spokojil být pokorným soumarem osudu a nevěnoval pozornost možnostem, jež nabízí každá chvilka života. Filmový způsob života z pozvolné setrvačnosti vysvobozuje. Člověk se může naučit vidět namísto nevyhnutelného tlaku okolností i všechny zdánlivě nemožné možnosti a uskutečnit je v duchu filmové estetiky. Musí se jen odvážit otrhat hrušky, pod nimiž se prohýbají větve stromu života, a kousnout do nich. To vyžaduje opravdu hodně - v podstatě celý život -, ale v konečném součtu o nic víc než kterákoliv jiná alternativa."

Pasi Ilmari Jääskeläinen: Magický průvodce městem pod pahorkem

pátek 7. dubna 2017

Větvoví


Moje rozvaha posledních dní: Všechno mi trvá. Protože toho dělám moc. Ale neumím jinak. A vlastně ani jinak nechci.

Kam zaměřit pozornost a síly? Každý můj úkol, projekt a práce má svůj čas. Někdy jde pohnout s tím a jindy s tamtím. Někdy jsem zalezlá u tuše a zakresluju větvičky. A někdy tahám velké větve v lese, spolu s ostatními. Vlastně jsem za to ráda. I za jiné práce a příležitosti. Na arteterapii mám kromě škol konečně i vizitky. Na zdolávání kopřiv nové rukavice. A půl kila vosku mi doveze Hanka.
Ale někdy závidím těm, co mají jasno, respektive pilno jedním směrem, ty jejich mílové pokroky, nové výrobky, karierní skoky a nejvíc znejistím, když jsou k tomu krásné, stylové a matky tří dětí.
To sice já nejsem. Všechno mi sice trvá. Ale něco vzniká každý den.

Než mám v ruce kresbu nebo výrobek, prostě něco dokončeného, většinou s tím tématem dlouho žiju. To samotné provedení, ať už více či méně dokonalé, je vlastně nejjednodušší částí procesu. Když už se ví, co dělat a jak, ruce si s tím nějak poradí. Moment bílého papíru, nepopsané stránky a nenastřižené metráže vyžaduje nejvíc odvahy a dřív mě dost často zastavil. Ale co jsem se vzdala usilování o dokonalost, je to mnohem radostnější okamžik.

Na stole mi vznikají podklady pro nové sítotisky. A je to radost!







pátek 17. března 2017

Až nadejde čas

Jsem nemocná. Ležím v posteli a ležím na gauči. Už šestý den. Takhle dlouho nemocná/ležící jsem byla naposledy někdy na základní škole. První tři dny jsem v podstatě prospala. Jen v sobotu jsem si odskočila (nadopovaná modafenem) na kurz voskové batiky, který dělala Linda Kaplanová. Ten kurz byl deset minut od domu a já se na něj už docela dlouho těšila. Na začátku to šlo, voněla jsem k rozpuštěnému vosku, ale ke konci už modafen přestával zabírat. Linda byla příjemně opravdová, ve vztahu k materiálu a řemeslu odvážná a přesto pokorná. Mezi spaním jsem objednala kilo vosku. Potřebuju se posouvat.




"Soudit a hodnotit. To ve velkém plánu bylo velice důležité. Proto si člověk nemohl neklást otázku, jestli Karin Aeroová ví, co dělá. Věděla to? Že když člověk chválí, tak i soudí? A pak dělá něco, co má hluboký účinek."

Peter Hoeg: Až nadejde čas

neděle 12. února 2017

Fajn

V únoru mám jedinej úkol; přežít.

Poslední měsíce se potkávám převážně s důchodcema. A tak si říkám, že hlavně nesmím zapomenout, že životní mód "přežít" by měl bejt jenom dočasný šetření baterií a né dosmrtný nastavení. To může člověku snadno vyklouznout z paměti.
V návaznosti na to. Jestli před sebou vidím nějakej velkej úkol a zároveň vytouženou metu, tak to asi bude, bejt fajn i v pokročilym věku. Jde to. Ale není to až tak samozřejmý jako bejt fajn ve dvaceti. Zato je to fajn takový peprnější a opravdovější, zbavený mladickejch rozpaků a ambicí středního věku. Ty fajn starý lidi jsou fajn každej svým vlastním autentickym způsobem a potkat se s nima je hodně fajn a většinou taky obohacující.

Plán ležet v únoru každou volnou chvilku v posteli s objemným svazkem Knihy Jakubovy od Tokarczukové mi vůbec nevyšel. To prostě nejde. Prokousala jsem se do půlky, především z úcty k autorce, která mě předtím nikdy nenechala pochybovat, ale oficiálně to vzdávám. Na dalších čtyři sta stránek úcta nestačí. Přečetli jste to? A dočetli?

Ale tohle je vážně krása a spadá do mé kategorie "Přečteno za noc":

Do výlukového autobusu, který teď jezdí na Kubáň, nastoupila mongoloidní dívka nebo spíš žena - ošklivá, tmavovlasá, nakrátko ostříhaná a tlustá, skoro bezpohlavní, jak tihle lidé bývají, v modré teplákové soupravě a s batohem na zádech. Dosedla na sedadlo, vzala leták, který na něm ležel - byl to reklamní leták z Lidlu - , a jak si ho prohlížela, vykřikla:
Jé koblihy! a ukázala na fotku dvou pocukrovaných koblih na papíru před sebou, měla v očích tak čirou a nefalšovanou radost, že poznala věc, že k ní přiřadila správné pojmenování, že obraz věci je barevný a odpovídá věci samé, a to libé, kterou ona zná a často chutná -
a pak pokračovala dál:
Jablko! zvolala na celý autobus a zase hledala dál očima po papíře,
Rajče!
Chléb!
Uzeniny!
taková radost byla v tom hlase , ale v poloprázdném autobuse si jí nikdo nevšímal, jen já, Jiří Bizom, čerstvý padesátník, jsem pocítil hlubokou a nezaslouženou vděčnost za všechno a málem jsem se rozplakal.

(Silva Fischerová: BIZOM aneb služba a mise)

Jdu bejt fajn a uvařit muži nedělní oběd.

sobota 14. ledna 2017

Žlutá





Některá přání očividně stačí jen vyslovit.

Především, když vás vlastní matka bezmezně rozmazluje. A vaši přátelé čtou váš blog. A vy občas zajdete odnést něco do Sue Ryderu a ten se vám hned odvděčí. A svatební dary dostáváte i půl roku po svatbě. Některá přání se tak jednoduše neplní. Chce to trochu zabrat a někdy i hodně moc. A pak je z toho třeba HACUBOKU. Něco si ale vydupat nejde. Ani skrz zatnutý zuby. Ani vzorným plněním pětiletky. A to je možná dobře, že nemáme všechno ve vlastních rukou.

U nás doma:*lněné povlečení od Vydra a Volkmer, *koberec Durchduo, *vlněnokašmírový svetr ze Sue Ryder, *koš na deky/cokoliv Nila

Ps: Za poslední měsíc jsem si koupila tři kusy oblečení ve žluté barvě. Zároveň jsou to moje první tři žluté kusy v životě. Překvapivé. Hledám vysvětlení. Je to in barva? Vždyť Pantone říká, že by to měla být tahle zelená. Tak za mě pro rok 2017 zatím teda žlutá. Pro Vás?